Včera jsem měl geniální báseň
na jazyku
ale polkl jsem jí
jako ušlechtilý hlen
jenž musel zůstati doma
možná že taková báseň Zen
ránu do témě
a budiž probuzen
Holub si zobákem
načechrává křídla
prostor neprotnut
pole ladem
ruka pokládající kámen
kruhy jež maluje na hladině
uschovány v něm
mlčí
(snad blázen když
sám k sobě mluvíš?
říkáš si a nikdo to neslyší
- stejně by to mu nikdo nerozuměl)
na jazyku
ale polkl jsem jí
jako ušlechtilý hlen
jenž musel zůstati doma
možná že taková báseň Zen
ránu do témě
a budiž probuzen
Holub si zobákem
načechrává křídla
prostor neprotnut
pole ladem
ruka pokládající kámen
kruhy jež maluje na hladině
uschovány v něm
mlčí
(snad blázen když
sám k sobě mluvíš?
říkáš si a nikdo to neslyší
- stejně by to mu nikdo nerozuměl)
Je těžký zastavit tu mašinu
myšlení co válcuje cestu vpřed
vidět z vlaku nebeskou krajinu
a ona po nikom nic nechce
vidět třepotající se srdíčko
vylétat oknem ven
jak z klece
I děs jako z horroru z očí
čtoucí řádky bankovního výpisu
Neznámé cizí netvé neštěstí
ač se zdá tvá účast slova či čin mysli
takový
mini stěr z toho vnitra
to oddrolí
jako hmyz přilepenej na stavebním kameni
co překáží úmyslu
Není to tak
tvůj prd do noci
a může být i zatajený
drží pohromadě celý vesmír
ale o tom
Sakra
těžko psát
Buddha
snad Wittgenstein ho musel znát
nemluvil o věcech,
o kterých nešlo mluvit
mlčel
a o tom právě píšu
piš
a tím
snad jen
rozezvučet mříž