Text I. - l eden 2015

Včera jsem měl geniální báseň
na jazyku
ale polkl jsem jí
jako ušlechtilý hlen
jenž musel zůstati doma

možná že taková báseň Zen
ránu do témě
a budiž probuzen

Holub si zobákem
načechrává křídla
prostor neprotnut
pole ladem
ruka pokládající kámen
kruhy jež maluje na hladině
uschovány v něm
mlčí

(snad blázen když
sám k sobě mluvíš?
říkáš si a nikdo to neslyší
- stejně by to mu nikdo nerozuměl)

Je těžký zastavit tu mašinu
myšlení co válcuje cestu vpřed
vidět z vlaku nebeskou krajinu
a ona po nikom nic nechce
vidět třepotající se srdíčko
vylétat oknem ven
jak z klece

I děs jako z horroru z očí
čtoucí řádky bankovního výpisu
Neznámé cizí netvé neštěstí
ač se zdá tvá účast slova či čin mysli
takový
mini stěr z toho vnitra
to oddrolí
jako hmyz přilepenej na stavebním kameni
co překáží úmyslu

Není to tak
tvůj prd do noci
a může být i zatajený
drží pohromadě celý vesmír

ale o tom
Sakra
těžko psát
Buddha
snad Wittgenstein ho musel znát
nemluvil o věcech,
o kterých nešlo mluvit
mlčel
a o tom právě píšu

piš

a tím     
snad jen
rozezvučet mříž