"Recenze" a ukázka z knihy Antonína Šlechty – 7 pádů smrti.

V příbězích knihy Antonína Šlechty se setkáváme s křehkostí a pomíjivostí lidského života, která nám ukazuje upřímně a bez příkras realitu všedních dnů obyčejných lidí s tu a tam problikávajícím světlem cesty, jež vede k ukončení strasti. Kniha k zamyšlení, plná neotřelých výrazů, metafor i humoru, ale především burcující ze snu „trvanlivosti“ všeho světského. Kniha ovlivněná buddhistickou naukou dle Učení Fráni Drtikola.

Ukázka

(…) Hlavou se rozeběhly myšlenky, jedna černější nežli druhá. Motaly se opile hlavou jako Píďa s Malichem, když vystoupí z oranžové multikáry na konci šichty. Zauzlovaly se a křivily, průsvitněly a matněly v přicházejícím spánku. Pan Konoupek, ostatně jako vždycky, nepřišel na to, kdy se myšlenky změnily v sen, kdy se bdění změnilo ve spánek. Zkoušel to již mnohokrát předtím, ale nikdy ten bod, tu chvíli, to místo nezachytil, vše se rozplynulo, zapomnělo, rozostřeno a zastřeno spánkem.

    Jaký důvod může vést člověka k tomu, aby bilancoval, co ho přiměje, aby uzavřel dosavadní své konání do uvozovek a podtrhnul ho tlustým barevným perem? Snad to může být kulaté výročí a posezení nad ještě kulatějším dortem se spoustou svíček, aby bylo lépe vidět dovršení zdařilého díla jakéhokoli druhu, kdy hodnotíme dosavadní své konání za zvuků létajících špuntů šampaňského, aby nás bylo více slyšet, aby každý věděl. Nebo nás nemoc, neštěstí či smrt blízké osoby surově donutí ohlédnout se zpět. Pan Konoupek se v tom zmatku pomalu ztrácel. Možná se ztrácel do snu, možná upadal do spánku.    V polobdění, v polosnu rozjímal dál. Důvod asi může být všelijaký, každý okamžik možná měl by být tím důvodem. Shrne pan Konoupek bilancované na jednu velkou hromadu, nebo ji naopak raději roztřídí do vícera kupiček podle důležitosti? Cosi se v něm bouří a nedá mu pokoje. Ne, takhle rozhodně ne!     Včerejší den mu uplynul v řece času, již nikdy nenastane, zítřek na něho nejistě bliká na obzoru v iluzorních možnostech neutuchajících přání jeho posledního dvouměsíčního nuceného výseku. To jenom v tuto chvíli, pro tento okamžik se pan Konoupek cítí opravdový, jsoucí a uchopitelný. Jedině v tomto okamžiku, právě teď a stále teď je celým a úplným životem, ničím nedělitelný, nedefinovatelný, a to jeví  se mu jedinou a jedinečnou bilancí jeho konání, jeho života. Přítomný okamžik. Ano, není potřeba jiného zhodnocení  účelu a smyslu života, než aby ho uchopil a splynul s ním v přítomném okamžiku.  (…) 

(ukázka ze strany 100-101)

Kniha lze zakoupit ZDE